Teorie klesající inteligence na sociální síti aneb pětifázová „fejsbůkalizace“

3. listopad 2009 v 7:48

Ahoj! Jmenuji se Antonín. Považuji se za společenského, nadprůměrně inteligentního člověka, který má spoustu kamarádů, psa a vlastní účet v bance. Často se scházím s přáteli, a pokud to není možné, komunikuji s nimi alespoň pomocí online komunikačních aplikací, jako například ICQ, MSN nebo Skype. Jsou to bezvadné programy. Dřív jsem lidem mohl jen telefonovat nebo psát esemesky, ale internet mi umožnil „spojit se“ s přáteli kdykoliv a zadarmo. Takový jsem já. Bez přátel bych si svoji existenci nedovedl ani představit. Rád si povídám a často mi i ostřejší výměna názorů s inteligentním člověkem vrací v tomto šedém světě chuť do života. Nedávno jsem slyšel o jedné novince. Říká se jí Fejsbůk a prý je to nový druh online komunikace, tedy spíše jakási sociální síť, která vám umožní spojit se se svými přáteli, najít si přátele nové, do nekonečna s nimi být v kontaktu a vyměňovat si s nimi fotky. To zní velmi lákavě a vzhledem k tomu, že všichni moji kamarádi už ten Fejsbůk dávno mají, založím si ho taky.



Fáze 1 – První oťukávání

No to je vážení bomba. Jsem první den na tom Fejsbůku a už mám 30 přátel. Několik z nich už jsem neviděl roky. Je super vědět, jak dnes vypadají a číst, co dělají. Strávil jsem několik hodin chatováním s nimi a brouzdáním po jejich fotkách. Taky jsem nahrál několik svých fotek, abych to tady neměl tak prázdné. Stejně tady oproti ostatním nemám skoro nic:(. Taky přátel mám poněkud málo. Našel jsem pár velmi zajímavých skupin, což je další výborná věc na této síti. Člověk se může podle svých zájmů připojovat do různých skupin, založených uživateli, a konverzovat v nich se všemi ostatními o společném koníčku nebo alespoň na jedno konkrétní téma.

Fáze 2 – Polibek reality

Fejsbůk je prima. Loguju se prakticky každý den. Přátel už mám přes 50, takže se mi každou chvíli objeví nějaký nový status, který si můžu přečíst, nebo se někdo alespoň přidá do srandovní skupiny a já to můžu okomentovat. Celkem dobře jsem si popovídal s lidmi v několika skupinách, v ostatních nikdo nic nepíše. Začínám se tu trochu nudit a už jsem se i přistihnul, jak koukám na hlavní stránku a čekám, jestli se neobjeví nějaký nůsfíd. Jinak tu celkem není co dělat.

Fáze 3 – Začíná se mi tady líbit

Musím něco vymyslet. Nemám skoro žádné přátele. Je jich tu jen 63 a ostatní mají alespoň 200 kontaktů. Já přece nejsem žádnej asociální retard, kterej by si neměl s kým psát. Budu tomu muset trochu pomoct. Projedu přátele svých přátel a jestli tam najdu někoho, koho aspoň od vidění znám, tak si ho zkusím přidat… třeba se aspoň někdo chytí.
NO VIDA! Za ani ne 2 hodiny dalších 48 přátel, to už je dohromady 111. To není tak špatný na to, že jsem na Fejsbůku teprve něco přes týden. Taky jsem se přidal asi do deseti dalších skupin, abych měl co projíždět ve volné chvíli. Dost jsem se nasmál při procházení fotek a povedlo se mi i několik vtipně a originálně okomentovat. Nahrál jsem taky řadu svých fotek, který považuji za celkem povedené. Jsou to hlavně fotky z různých koutů světa, kde jsem byl. Snad si o mě i ti noví přátelé budou myslet, že jsem v pohodě.

Fáze 4 - Rezignace

Konečně jsem se dostal přes 200 přátel! Když chvíli koukám na hlavní stránku, tak se mi vypisuje novinka za novinkou. Stejně se občas přistihnu, jak buším do F5 a čekám, kdy se objeví další. Přijde mi, že někteří lidi si ten status mění snad dvakrát do hodiny. Ale bývá to vtipné, občas. Přidal jsem se do tolika skupin, že už si jich nepamatuju ani půlku. Projíždět je nestíhám, to bych u toho Fejsbůku musel sedět celej den. Když už se sem na chvíli dostanu, tak jen zkontroluju, co se kde děje, zaliju svoji zahrádku, nakrmím rybičky a šťouchnu do několika náhodně vybraných přátel. Někdy si změním status, aby ostatní viděli, že tu taky něco dělám a mysleli si, že jsem v pohodě.

Fáze 5 – Finální zfejsbůkovatění

Fejsbůk je prostě boží! Mám tu snad už všechny přátele, které jsem kdy potkal. Můžu napsat komukoliv, kdykoliv a cokoliv potřebuju. Moc toho ale poslední dobou nevyužívám. Nemám na to čas. U Fejsbůku sedím pár hodin denně a ten čas mi obvykle vyplní hraní her, za který se mimochodem vůbec nemusí platit. Posílám všem okolo dárky, rybičky do akvárií, drinky, úsměvy, olizujeme si navzájem lízátka a hlavně komentujeme statusy. To je ta největší prča! Včera si kamarádka do statusu napsala „vrrrrr“ a já jí na to napsal „haf haf“ a pak jsme se oba smáli. Myslím, že se jí asi líbím. Jeden kluk tam potom napsal, že jsme blbí, ale blbej je sám, neví, co je sranda. Taky si teď dost dělám různý srandovní testy. V jednom mi vyšlo, že jsem ze 70 % sexy a ze 30 % jsem jako Buhuš Stejskal z Dědictví. Moc to nechápu, ten film jsem nikdy neviděl, ale byla to sranda, tak jsem to poslal všem do nůsfídu, aby se taky zasmáli. Taky jsem se naučil pár nových způsobů jak okomentovat prakticky cokoliv. Když se mi něco libí, napíšu k tomu „lol“, když se mi něco nelíbí, napíšu „omg“ nebo taky „lol“. Šetří to čas a člověk vůbec nemusí hledat žádný složitý slova, každý hned ví, co tím myslím. Na statusy dávám všechno, co zrovna dělám, teda kromě toho, když honím, to mi ještě pořád přijde trochu ujetý. Občas se mnou začnou kamarádi ve statusech kecat o všech možnejch kravinách, v jednom kuse mi pak choděj maily a upozornění na mobil, takže když jsem někde venku, tak si každej myslí, že mi tolik lidí píše, a že jsem v pohodě. Když nevím, co si zrovna dát na status, tak tam napíšu nějaký citoslovce, vždycky se někdo chytne a už blábolíme.
Nevím, jak jsem to dřív mohl bez Fejsbůku vydržet. Můžu komunikovat se stovkami a tisíci přátel a nestálo mě to vůbec nic!

------------------------------------------------------------------------------------------------

Vůbec nic? MilýTondo, stálo Tě to dost! Stálo Tě to několik desítek bodů IQ a stala se z tebe infantilní pologramotná opice, která někde hluboko pod vrstvou statusovejch zvratků ztratila původní smysl svojí přítomnosti na sociální síti. Chtěl jsi s lidmi komunikovat a říkáš o sobě, že jsi nadprůměrně inteligentní, tak mi vysvětli:

Proč ze sebe několikrát za den bleješ do svýho statusu emocionální bláboly jako „je mi smuténko :(„ „pořád je mi smuténko :((„ a „už je mi trochu líp :)))“?

Proč (!!) plníš novinky svých přátel výsledky nesmyslných netestů, plných gramatických chyb, které v totální většině případů dávají smysl asi jako nadrogovaná Agáta Hanychová?

Proč necháváš různé aplikace, aby Tvoje přátele zahlcovaly pozvánkami, notifikacemi a dalšími upozorněními na Tvoji aktivitu na FB, která by se dala přirovnat k aktivitě pětiletého mentálně postiženého dítěte za domem mezi kamením?

Proč se připojuješ do skupin, ve kterých potom nejevíš žádnou další aktivitu? Jakou aktivitu by taky člověk mohl vyvinout ve skupině nazvané „Milujeme sluníško!“, žeano.

Proč se fotíš před zrcadlem s pokusem o svůdný výraz a posíláš tu fotku všem svým přátelům, když oni bezpochyby všichni vědí, jak mizerně na fotkách v koupelně můžeš vypadat? Nepleteš si náhodou sociální síť, určenou ke komunikaci s přáteli a bezduchou seznamku pro nedostatečně intelektuálně a emocionálně vyvinuté jedince aka libimseti.cz?

Máš snad pocit, že výše popsaným jednáním dochází k nějaké inteligentní komunikaci mezi Tebou a Tvými „přáteli“? Myslíš si, že takovým způsobem je možné Vaše vztahy rozvíjet? Omezil jsi svoje vyjadřování na soubor jednoduchých gest, obrázků a zkratek, což Tě vrátilo v evoluci o tisíce let zpátky a nehledě na fakt, že umíš používat Ten internet, jsi rozumným lidem za blbce. Místo vyjádření svého názoru raději volíš pouze kliknutí na nápis „join this group“, čímž se zbavuješ nutnosti skládat slova za sebe v logickém, srozumitelném a stylisticky správném pořadí, což ti taky při dlouhodobějším pročítání FB činí stále větší a větší problém.
Podívej se na sebe a přiznej si, že jsi zfejsbůkovatěl. Přišel jsi o snahu a možná i schopnost kultivovaně komunikovat s ostatními lidmi, z Tvých vyjadřovacích schopností zbyla jen kostra, ztratil jsi soudnost při rozhodování se co je a co není užitečná a zajímavá informace pro ostatní lidi a především si neuvědomuješ, jak komicky můžeš působit lidem, kteří si tuto Tvoji proměnu uvědomují.
Rada je jednoduchá: POUŽÍVEJ MOZEK!




Milí přátelé,
k napsání tohoto pojednání mě vedla hluboká nespokojenost se současným vyjadřováním se širokých vrstev lidí na internetu. Problém se z mého pohledu netýká jen sítě Facebook, ale i mnoha dalších, včetně známých diskuzích skupin. Ovšem na FB je to vidět asi nemarkantněji. Místa, která byla původně určena k sociální komunikaci, se stávají místy, kde ze sebe jeden přes druhého lidé chrlí bezesmyslné bláboly plné gramatických chyb, a kde má jakákoliv poznámka poloviční váhu, pokud neobsahuje alespoň tři smajlíky.
Netvrdím, že jsem v tomto ohledu lepší a nenutím Vás se s mým postojem ztotožňovat. Upřímně řečeno naprostá většina z toho, co jsem tu napsal, jsou pouze vlastní zkušenosti a vlastní reakce na FB. Jen bych rád, aby se ti, kterým se povede celým textem prokousat až sem, pokusili podívat na svůj projev a způsob vyjadřování na internetu s dostatečnou objektivitou a notnou dávkou sebekritičnosti a zeptat se sami sebe, zda je odpovídající jejich schopnostem při kontaktu verbálním.
Není mým cílem vzbudit horkou diskuzi, kde mi budete nadávat, ani nechci slyšet souhlasy s těmito názory. Nechci moralizovat nebo si hrát na proroka, ale rád bych, abyste se zamysleli nad tím, v čem vlastně spočívá Vaše každodenní aktivita na FB a jak se věci okolo Vás mění.

Děkuji

S přátelským pozdravem Adam Čep

z http://www.facebook.com/profile.php?id=786001941&ref=ts#!/notes/adam-cep/teorie-klesajici-inteligence-na-socialni-siti-aneb-petifazova-fejsbukalizace/167470113025